Jméno: Mia
Rasa: Kočičí duch (název ducha: Liontta)
Věk: 23 roků (max123 let a více)
Vzhled: Je to duch čistě bílé a huňaté kočky s křídly a světle fialovými malými očkami. Dlouhá, těžká, opeřená a silná křídla má také bílá stejně jako srst.
Zaměstnání: Tulačka/anděl
Bojové schopnosti: Rychlá, pružná a mazaná. Když má strach vytáhne drápy a nebo kousne.
Mizí a přemisťuje se hlavně při boji nebo když se bojí o křídla.
Povaha: Má radši samotu a klid v malém lesíku u Řeky Eleresa. Tráví tam spoustu času a jako každá kočka pije vodu a loví myši. Je to zvláštní, ale každý má štěstí vidět a slyšet tuto kočku. Není jako ostatní neviditelní duchové je prostě specialní druh. Umí létat, běhat po vodě, mizet, spát v nebi na mraku, přemisťovat se z místa na místo a dýchat pod vodou. To jsou schopnosti, co mají jen duchové Liontta. Občas zaletí v noci do města podívat se na lidi a přespat den. (JE ZATÍM JEDINÁ SVÉHO DRUHU!).
Příběh: Když matka rodila spadla při porodu do Řeky Eleresa a utopila se. Mě však zachránil jeden kámen, ale přežít jsem přesto nemohla. Pak se vznesu do vzduchu a narostou mi křídla, vzápětí otevřu oči, začnu chodit a potom běhat. Hned za chvíli jsem trocha vyrostla, vzlétla a hladala matku. Zahlédla jsem jí plout k vodopádu. Odstrčím ji a ona spadne na břeh. "Mami?!" Řeknu zoufale. Matka otevře oči a zůstane ležet. "Díky bohu. Jsi živá. Nechť se tedy jmenuješ Mia." Vydechne, zavře oči a klesne jí hlava. "Matko?!" Vyjde z ní duše která vzlétne k obloze a usídlí se na mraku. "Navštiv mne někdy Mio." Usměje se a já na ní . "Navštívím!" Uvidím tělo mé matky. Odstrkám ho do nory, ve které nikdo nebydlel. Zahrabala jsem jí a šla hledat místo k ubydlení. Zabydlím se v malém lesíku u Řeky Eleresa. Pod velkým stromem vyhrabu noru a ubydlím se v ní. Žila jsem v ní 15 let dokud mi nebyla malá. Musela jsem začít ovládat své schopnosti. Konečně se mi dařilo je ovládat. Vzlétnu a udělám si noru v městečku a byteček mezi větvemi u Řeky. Najednou mi začalo být dobře jen v noci a přes den spát ve větvých. Mé dny hraní zábavy a trénování ve dne mizelo. Byla jsem sama bez přátel a bez matky. Ve 20 mi bylo smutno a chodila jsem častěji za matkou na mrak a ve 21 jsem ji ztratila nadobro. Její duše vešla do mého srdce a tam byla už navždy.
http://nd04.jxs.cz/353/072/65f28a7924_69449906_o2.png